Rozhovor s vítězem 1. Leonhart ligy jednotlivců v Plzni Jakubem Horečným
Můžeš se zpočátku představit těm, kteří tě neznají?
Jmenuju se Jakub Horečný a považuji se za fotbálkového dinosaura, jelikož hraju už opravdu dlouho.
Jak je to s tvými zájmy? Co děláš, když zrovna nehraješ fotbálek?
Mým největším zájmem mimo fotbálek je lední hokej, je to vyloženě amatérská záležitost, ale hrozně mě to baví. Chytání se věnuju asi od 13 let.
Najdeš tam s fotbálkem nějakou spojitost?
Myslím, že dost. Chce to být v klidu, soustředit se a nedělat zbytečný chyby. Zároveň mě to naučilo, že něco se chytit prostě nedá.
Trochu zavzpomínej, jak ses dostal k fotbálku?
Poprvé jsem se s fotbálkem setkal na dětském táboře na jednom koupališti, pamatuji si, že byl kompletně ze dřeva.
A kolik už je to let? A kdy jsi začal hrát soutěžně?
Je to asi 16 let. Poprvé jsme u nás v karlovarském kraji začali měřit síly na klasických klubových turnajích bez pravidel, to se psal rok 99´. Nejvíce jsem se asi nahrál v klubu BIG HIT, který už dávno neexistuje. Pak jsme hráli Rosengart ligu dlouhá léta a v roce 2006 jsem si zahrál první ITSF turnaj, byl to Czech Open. Následující rok jsem poprvé zažil atmosféru světového poháru v Paříži na Bonzini. Později jsem měl tu čest si zahrát i v reprezentačním výběru na světovém poháru na Bonzini.
Jaké byly dojmy z prvního světového poháru?
Vidět ve sportovní hale naskládáno přes sto fotbálků bylo něco, co jsem předtím neviděl. Pamatuji se, že jsem na tomto turnaji dokázal porazit českou jedničku – Ladislava Křepelu. Bylo to bezvýznamné vítězství v kvalifikaci open singles, ale dodalo mi chuť do dalšího hraní.
Máš doma fotbálek? Na jakých typech stolů se ti hraje nejlépe?
Fotbálek doma už nemám, ale dlouhou dobu jsem míval. Jako první jsem si koupil český fotbálek STORM, byla to taková kopie Rosengartu. Později jsem ho vyměnil za Garlando a jako poslední jsem si domů před třemi lety pořídil LEONHART, tento fotbálek nakonec skončil v tréninkovém centru FSK Plzeň. Hraju rád na každém stole, když je dobře připravený, nejlépe se mi ale hraje na LEONHARTU, je to nejpreciznější stůl, který vyhovuje mému stylu hry.
Jako svou největší zbraň používáš pinshot a také si přihráváš nezvykle u vzdálené stěny. Co tě k této střele a přihrávce vedlo?
Začínal jsem se snakem, jako každý. Při jednom finále plzeňského poháru jsem ale dostal tak nasypáno pinshotem, že jsem se rozhodl tuhle střelu opustit, jednoduše jsem si řekl, že se pokusím hrát něco pořádného. Pinshot mě hrozně baví, ikdyž jeho procentuální úspěšnost nemám takovou, jakou bych chtěl, pořád se snažím na tom pracovat. K přihrávce o vzdálenou stěnu jsem se taky musel dopracovat. Celou dobu jsem si přihrával u sebe, ale směrem do pole jsem měl problém zahrát podsek tak, jak bych měl, spíše to byl takový chip, což je ale dost pomalý. Později jsem viděl hrát Jamala Allalou vzdálenou zeď, tak jsem to vyzkoušel, a padlo mi to do ruky. Jamal má skvělou techniku, je to můj oblíbený hráč, ikdyž jeho chování u stolu nebývá vzorové.
Jsi jedním z mála hráčů, který z obrany praktikuje příhrávku na zálohu, proč jsi se rozhodl pro tento styl hry?
Neumím z obrany střílet, to je asi hlavní důvod. Teď vážně, přijde mi to produktivnější, ikdyž občas něco odevzdám, furt je to méně balonů, než střelba do plnejch.
Máš i jiné oblíbené hráče? Kde bereš inspiraci pro svojí hru?
Když pominu Freda, který je jednoznačně nejlepší, tak poslední dobou hodně koukám na Gézu Kisse, hraje famózně. Dále mám mezi oblíbenci např. Gilbera DaCunhu, Rocco Ravena, Tonyho Spredemana a další… U každého z těchto hráčů si snažím něco vzít.
Trénuješ individuálně nebo herní praxi získáváš na lize a turnajích?
Na trénink už není tolik času, ale hodin strávených u stolů bylo opravdu hodně, někdy mám pocit, že jsem u stolu strávil více času sám, než s protihráči, trénink je třeba..
Vyhrál jsi 1. Leonhart ligu jednotlivců v Plzni. Které utkání ti dalo nejvíce zabrat?
Jednoznačně semifinále s Láďou, tam jsem byl už 3x venku z boje o titul ale nějak se mi vždy podařilo vrátit se do zápasové série. Ve finále už jsem si pak nic jiného než výhru nepřipouštěl.
A jak jsi oslavil své vítězství?
Nijak, ale opravdu mě letošní výsledek hodně těší, byla to dřina.
Co považuješ zatím za svůj největší fotbálkový úspěch a jaké jsou tvé cíle pro příští sezónu?
Je to jednoznačně třetí místo na Českém poháru s Hanzem (Jan Le), bylo to v období, kdy jsme byli ještě otloukánci, proto to bylo něco výjimečného. První trofej z ČP pro hráče karlovarského kraje, to už nám nikdo nevezme. Když se tak furt říká, že obhájit je těžší než vyhrát, chci to tedy vyzkoušet a znovu vyhrát ligu jednotlivců na LEONHARTU. A rád bych se také letos dostal na bednu se svým družstvem, věřím, že to dokážeme!
Co bys doporučil začínajícím hráčům?
Nebát se chodit na turnaje a umět prohrávat. Každý nový hráč to má těžké a bude prohrávat, to je třeba přijmout. To je přesně ten moment kdy se to láme, někoho to odradí, někoho motivuje. Motivovaní hráči, kteří překonají počáteční prohry, mají velkou šanci stát se dobrými hráči.
Přibliž nám trochu soutěže v plzeňském kraji, kde nový hráči mají začít?
Máme už myslím docela propracovaný systém soutěží, do kterého se nový hráči mohou jednoduše zapojit. Novinkou je třetí liga jednotlivců, která je pro začínající hráče, takže každý nový hráč bude mít adekvátní soupeře – nováčky. Mimo ligové soutěže organizujeme turnaje několika kategorií. Nováčci můžou své dovednosti poměřit v turnaji amatérů, který je jednou měsíčně. Každý druhý čtvrtek budou pak pokračovat tradiční turnaje losovaných dvojic, což je taky skvělý způsob jak získat zkušenosti od lepších hráčů. Jednou měsíčně pak hrajeme klasický velký turnaj a dvakrát ročně je na programu turnaj v rámci FTB.cz LEONHART Tour, který v minulém ročníku navštívil i mistr světa – Andreas Esterbauer, tak bylo na co koukat. No a nakonec pokud se najde větší skupina nadšenců, tak doporučuji přihlásit se do multitable ligy družstev. Mimo všechny soutěže je samozřejmě možné si přijít zatrénovat do centra, kdy za 50,- Kč na den si můžete trénovat vše až do úplného vyčerpání.
Co tě vedlo k nápadu sjednotit soutěže družstev?
Plzeň je speciální tím, že je zde silná skupina hráčů, kteří preferují hru na Bonzini, tato skupina se už sice rozšiřovat příliš nebude, jelikož nový hráči preferují stůl LEONHART, který je jednoznačně pro nováčky hratelnější, ale stále budou hráči Bonzini hrát podstatnou roli. Ze zkušenosti z minulého ročníku jsem usoudil, že bude lepší ligy zkombinovat, to hlavně z časového důvodu. Trochu jsme také pozměnili zápis o utkání, který se rozrostl o dvě hry. Myslím, že tento ročník soutěže družstev bude velice zajímavý a hráči konečně dostanou možnost dokázat, kdo je nejlepší, a to bez ohledu na stůl, na kterém se hraje. Univerzálnost je velice důležitá a všem hráčům pomůže k lepší hře.
Děkuji za rozhovor a přeji Ti, co nejvíce úspěchů, jak na scéně fotbálku, tak v osobním životě. Doufám, že Ti vydrží nadšení, úsilí a cílevědomost. Pokud chceš „čtenářům“, hráčům něco vzkázat, tak s chutí do toho ….
Především bych chtěl všem hráčům a hráčkám, kteří chodí na turnaje a hrají ligové soutěže, poděkovat. Bez Vás by to nešlo. Co se týče nějaké rady, hrajte hlavně s chutí a najděte si svůj styl hry. Nebojte se zeptat, každému rád poradím a myslím, že nejenom já. Každý nový hráč má nyní mnohem lepší možnosti jak se ve hře posunout, takže hlavně vytrvejte a bavte se touhle krásnou hrou!
